Plast jako přechod. Materiál, který splnil svou roli — a proč je čas jít dál**

Všude, kam se podíváme, je plast.

V hračkách, obalech, autech, oblečení.
Plast nám otevřel dveře do světa, který byl dřív nepředstavitelný.
Umožnil nám vyrábět rychle, levně a hodně.

A já to nezpochybňuju.
Nejsem člověk, který by plast démonizoval.

Ale zároveň cítím, že jeho éra končí.
Že svou roli splnil — a že je čas posunout se dál.

Co nám plast dal?

Plast byl revoluce.
Umožnil lidstvu začít tvořit:

• lehčí věci

• levnější věci

• dostupné věci

Pomohl nám, když jsme potřebovali růst.
Když jsme se z chudých potřebovali stát bohatými.
A to udělal.

Jenže… 

S plastem se stala jedna věc, kterou málokdo pojmenuje:

👉 přinesl nám hodně věcí,
ale většina z nich je prázdná.

Prázdnotou nemyslím nic duchovního.
Myslím to, co cítí moje hypersenzitivní tělo, kdykoli držím v ruce běžný plastový předmět.

Je to materiál, který vychází z ropy.
A ropa sama o sobě je koncentrovaná minulost.
Podzemní hmota, vzniklá rozpadem dávného života.

Ne něco, co nese TEĎ život.
Ale něco, co nese jeho stín.

Není to špatně.
Jen to vysvětluje to zvláštní nic, které z plastu cítím.
A které mnoho lidí cítí taky, i když o tom nemluví.

Proč plast už nepotřebujeme v takovém množství?

Když se podíváme kolem sebe, vidíme:

• civilizační nemoci

• chronickou únavu

• hormonální nerovnováhu

• přecitlivělost na chemii

• přebytky, které nic nepřináší

A jedním z vláken, které tohle propojuje, je právě plast.
Ne jako „zlo“.
Ale jako materiál, který je prázdný — a který člověk používá v přebytku.

My ale už nejsme ve fázi růstu za každou cenu.
Jsme v době, kdy se potřebujeme vracet:

👉 k podstatě
👉 k jednoduchosti
👉 ke kvalitě
👉 k tomu, co má energii života, ne energie vyprázdněnosti

Živá a mrtvá hmota: rozdíl, který cítím

Tady přichází moje osobní vnímání.

Když držím v ruce plast, cítím:

• nic

• prázdno

• hladkost bez obsahu

Když držím dřevo, bavlnu, vlnu nebo potravinářský silikon, který vzniká z křemičitého písku:

• cítím strukturu

• cítím Zemi

• cítím něco, co není „mrtvé“, ale spíš uzemněné

Chci to říct jednoznačně:

🌱 Potravinářský silikon není živý materiál.

Ale je to materiál, který vychází ze Země.
A to je zásadní rozdíl.

Protože Země nese úplně jinou energii než ropa.
A člověk to cítí, i když o tom neví.

Kam se potřebujeme vrátit?

Ne zpátky do minulosti.
Ale zpátky k materiálům, které drží život.

K těm, které:

• nejsou toxické

• nenarušují hormony

• nepůsobí jako pustina

• mají hodnotu i bez barvy a potisku

Proto je mi tak blízké:

• dřevo – protože je to materiál, který doslova nese život stromu

• bavlna – protože je to živé vlákno

• potravinářský silikon – protože vychází z prvků Země a nenese stopu smrti

• vlna – protože je to izolace života

Tohle jsou materiály, u kterých stačí vzít je do ruky — a dítě okamžitě ví.

A proto tvořím tak, jak tvořím

Ne proto, že bych byla anti-plast.

Ale proto, že věřím, že éra plastu už splnila své poslání.

Teď je čas tvořit tak, aby materiály:

• přinášely dítěti reálný vjem

• podporovaly vývoj dásní, rukou i mozku

• nebyly jen prázdnou masou, ale nesly kvalitu

• nevnášely do těla látky, které tam nepatří

Je čas tvořit věci, které:

🌱 mají hodnotu
🌱 mají dotek přírody
🌱 mají smysl

A proto tvořím BabyBeads.

Z materiálů, které nejsou prázdné.
Ale živé, zemské a smysluplné.